Pozadí
Logo Karel Dvořák

Něco o mně


Něco málo z mého života

Jsem ročník 1952, narodil jsem se v Tišnově, bydlím už řadu let v Brně. Tato prezentace by nikdy nevznikla, kdyby mě nepřesvědčili lidé z mého okolí, ale nakonec jsem rád, že tady je.

Vyřezávat ze dřeva jsem začal někdy ve dvanácti letech. Náš sklep byl borového dřeva na topení plný.  Ta vůně borové pryskyřice a kontakt se syrovým dřevem a jeho vlastnostmi, které jsem poznával při štípání polínek, to byl asi první impuls, který předznamenal můj vztah k němu na celý život.

Někdy kolem 8. třídy ZDŠ jsem se pustil do vyřezávání betlému ke dvěma dřevěným ovečkám, které jsme doma měli odjakživa a vždycky stály osamocené pod vánočním stromkem. Když si na to vzpomenu, musím se usmát. Vybral jsem borová polínka bez suků a vyřezával obyčejným kuchyňským nožem. Památky na tehdejší snažení mám ostatně na levé ruce, ve které jsem dřevo držel, dosud.  Nakonec jsem základní figury ve zcela primitivní formě vyřezal a aby lépe vypadaly, nabarvil jsem je vodovými barvami. Konstrukci chléva jsem vyrobil z nějaké krabice. Ten betlém všichni známí chválili a měli jsme ho doma řadu let. Vánoce bez něj už být nemohly. Od té doby se pořád chystám, že si vyřežu nový, ale zatím jsem se k tomu nedostal a pořád to odkládám. Možná proto, abych tu vzpomínku na svůj první umělecký počin a úspěch nepřekryl zklamáním, kdyby to už nebylo ono.

Ten betlém mi vlastně přinesl i první sadu malých řezbářských dlát, která jsem dostal k vánocům, když byl pod vánočním stromkem poprvé. Mám je dosud a patří k nejlepším, co mám.

Ze zásob palivového dříví, kterého bylo dost, dokud k nám nezavedli plyn, jsem pak vyřezával hlavně různé misky, svícny a podobné věci. Až mnohem později jsem si uvědomil, že mě ta borovice naučila držet čistou linii tvaru, protože jinak střídání tmavých a světlých letokruhů vyřezanou věc nezdobí, ale rozbíjí. Dnes už z ní nevyřezávám, ale vzpomínám na to rád. Nedávno jsem si jako takovou konkrétní vzpomínku vyřezal na chalupě dřevěné sloupy. Jsou sice z  z modřínu, ale dělalo se mi z něj stejně dobře. A jak to dopadlo, je vidět na fotce.

Pak se nedaleko našeho domu stavělo a při kopání základů vyvrátili a polámali ořech. Otec, který moje řezbářské úsilí vždycky podporoval, se domluvil s majitelem a dostal skoro půlku kmene za příslib, že z toho ořechu pro něj vyřežu misku, aby na ten strom měl nějakou památku. Tu mísu jsem vyřezal a vydlabal za pár dnů ještě ze syrového dřeva. Pokud se k čerstvému dřevu dostanu, dělám to tak vždycky – dvě mísy vyrobené za syrova mám ostatně vyfotografované a můžete se na ně podívat. 

 Díky tomu vyvrácenému ořechu jsem začal vyřezávat z tvrdého dřeva a vyřezávám z něj pořád a všechno. K lípě, která je podle zvyklostí tím pravým dřevem pro řezbáře, jsem se dostal až za několik let a zjistil jsem, že s ní pracovat nedokážu. Tak jsem ji zase odložil a nechávám ji těm, komu vyhovuje.

Ořech, švestka, třešeň, hruška, jabloň, ale i o dub nebo olše, to je dřevo, ze kterého rád vyřezávám. Co z nich umím udělat, si prohlédnete ve fotogalerii.

Mám rád historii, jako student jsem každé prázdniny trávil na archeologických vykopávkách. Archeologické nálezy z kostí a keramiky, pazourkové nástroje nebo jejich fragmenty na mě působily svou neopakovatelností. Je z nich cítit, že ten, kdo je vytvářel, dobře zpracovávanému materiálu rozuměl, neznásilňoval ho, ale dokázal jeho přirozených vlastností využít nebo se jim i přizpůsobit. Při práci se dřevem se o takový přístup také snažím. Někdy se to daří, jindy méně, ale respekt ke kusu dřeva, které ještě před nedávnem bylo živým stromem, mám při práci vždycky.

Ve fotogalerii mám také pár barevných plastik. To jsem v antikvariátě koupil asi před patnácti lety knihu o restaurování starých dřevěných soch a zaujala mě pasáž o polychromii. Tak jsem to zkusil a pootevřel si dvířka do úplně jiného oboru.  Nedělám polychromované dřevěné plastiky často, ale je to zajímavé dobrodružství. 

Jak vyplývá z toho, co jsem zatím o sobě napsal, jsem samouk, který se učil pracovat se dřevem metodou pokus-omyl, občas si koupil a přečetl nějakou chytrou knížku nebo se šel podívat na  výstavu.

Před čtyřmi lety jsem si řekl, že bych se o výtvarném umění měl dozvědět víc a taky aspoň trochu dohnat nedostatek výtvarného vzdělání. Proto jsem začal navštěvovat Výtvarnou školu Brno, kterou vede Aleš Chalupa. Po dvou letech kresby jsem se dostal k modelování z hlíny. Trochu jsem se toho bál, protože tam fungují úplně jiná pravidla, než na jaká jsem zvyklý z vyřezávání, ale musím říct, že se mi tím otevřely úplně nové výtvarné obzory. S hlínou pracuji velmi rád, a proto jsem se rozhodl, že i to, co se mi z ní povedlo, ukážu. 

Žádnou vlastní výstavu jsem zatím neměl a ani žádné kolektivní jsem se nikdy neúčastnil. Takže tato prezentace je vlastně i mou první, průběžně aktualizovanou výstavou. A dál se uvidí. Když se vám budou věci, které jsem udělal, líbit, napište mi, když ne, tak taky. Pochvalu si přečtu rád, kritika mě neodradí, ale přemýšlet o ní budu určitě.


dvorakkar.cz